Již na počátku osmdesátých let minulého století představila americká firma Lockheed-California několik projektů letadel na kapalný vodík. Prvním z projektů, který měl k realizaci nejblíže, byla modifikace třímotorového širokotrupého letounu L-1011 Tristar s označenímLH2 L-1011 Freighter. Letoun měl mít za pilotní kabinou a na konci trupu umístěny palivové nádrže, nákladová vrata tak musela být před křídlem a trup prodloužený o 10 metrů. Palivové nádrže na vodík museli mít dokonalou izolaci, aby byla teplota vodíku uvnitř nižší než -253 °C, jinak by začal měnit skupenství na plynné a unikat skrz bezpečnostní ventily, v krajním případě by se nádrže mohly roztrhnout.
Kapacita palivových nádrží nákladního Tristaru měla činit 22 710 kg vodíku, dolet 6000 kilometrů. Vzlet prvního prototypu se předpokládal v roce 1985 a v roce 1989 měly čtyři nákladní Tristary zahájit zkušební provoz na linkách Pittburgh – Birmingham, Pittsburgh – Frankfurt, Pittsburgh - Rijád. Tyto trasy byly vybrány záměrně kvůli vodíkovému pohonu. Ve všech výše zmíněných městech se nacházela infrastruktura schopná vyrábět zkapalněný vodík pomocí zemního plynu a uhlí. Nákladní vodíkové Tristary si neobjednala žádná konkrétní letecká společnost. Lockheed chtěl za účelem provozování těchto letadel založit vlastní aerolinku a přilákat soukromé investory.
Dalším projektem letadla, na vodík firmy Lockheed California, projektovaným společně s NASA, byl dvoupalubní čtyřmotorový letoun pro 400 cestujících. Vypadal tak trochu jako „kříženec“ Airbusu A380 a Iljušinu Il-86. Stoj měl být schopen ulétnout bez mezipřistání 10 080 kilometrů rychlostí 850 km/h. Projektované délka trupu byla 66,90 metru, rozpětí křídel 53,04 metru. Palivové nádrže na vodík byly umístěny opět za pilotní kabinou a v zadní části trupu.
Nejodvážnějším projektem vodíkového letadla firmy Lockheed byl čtyřmotorový nadzvukový letoun rovněž se dvěma palubami pro maximálně 234 cestujících. Tento stroj měl být dlouhý 103,70 metru (pro srovnání nejdelší vyráběný letoun pro dopravu cestujících Boeing 747-8 měří 76,25 metru), avšak s rozpětím křídel jen 34,44 metru. Jeho dolet měl činit 7780 kilometrů rychlostí Mach 2,7.