LETECKÉ SPOLEČNOSTI

Leteckou společnost Ryanair založili v listopadu 1984 pánové Tony Ryan, Christopher Ryan a Liam Lonergan. Tony Ryan zaměstnal také dva svoje syny, jednoho jako pilota a druhého jako účetního. Obchodním plánem nové irské letecké společnosti bylo přilákat cestující mezi Irskem a Velkou Británií na nízkou cenu letenek.V té době dominovaly na trasách přes Irské moře letecké společnosti Aer Lingus a British Airways, které zde neoficiálně také určovaly cenovou politiku a neměly důvod se podrážet. Cestujících bylo totiž pro obě aerolinky dostatek.

Prvním letounem ve flotile Ryanairu se stal 15 místný Embraer EMB-110 s nepřetlakovanou kabinou, registrace EI-BPI, se kterým zahájila v červenci 1985 linku z Waterfordu v Irsku na letiště Londýn Gatwick pod značkou Ryanair Commuter. Již během následujícího roku posílily flotilu Ryanairu dva letouny Hawker Siddeley HS-748 pro 48 cestujících registrací EI-BSE a EI-BSF. V roce 1986 přepravil Ryanair téměř 82 000 cestujících, což považoval za úspěch.

Zpáteční letenku Waterford - Gatwick nabízel Ryanair za cenu 99 liber, což bylo o polovinu méně než jeho rivalové, kteří ovšem ale létali z větších irských měst jako Dublin nebo Cork a pohodlnějšími letadly.  Od roku 1987 změnil Ryanair svoje cílové letiště ve Velké Británii na Londýn – Luton a odletové letiště v Irsku na Dublin. Letiště Londýn – Luton se nacházelo sice dále od centra Londýna, ale byl zde menší provoz a Ryanair nebyl limitován sloty jako na Gatwicku. Na severu Londýna žila navíc také početná irská komunita, která to měla na Luton
relativně blízko a zvykla si linky Ryanairu rychle používat. Letouny Ryanairu létaly na lince Dublin – Luton s frekvencí 4-6 zpátečních letů denně. Flotilu opustil malý Embraer, jako náhradu si Ryanair na několik měsíců pronajal stroj Convair 580 od norské společnosti Partnair.

Již v roce 1987 obohatila flotilu Ryanairu první proudová letadla. Jednalo se o trojici strojů BAC 111-500 pronajatých od rumunské aerolinky TAROM. Ve stejném roce převzal Ryanair zakoupil podíl ve společnosti London European Airways, která se přejmenovala na Ryanair Europe. Právě Ryanair Europe zahájila první linky do kontinentální Evropy, když spojila Luton s Amsterdamem a Bruselem. Provoz linek ale neměl dlouhého trvání a byly trvale ztrátové.

Rok 1988 znamenal pro Ryanair zařazení do flotily čtyř letadel typu ATR 42, naopak letadlový park opustily postarší stroje HS-748. Na počátku 90.let minulého století provozoval Ryanair již 15 pravidelných linek, zaměstnával téměř 1000 lidí a ve flotile měl 10 letadel, z toho šest typu BAC 111-500 a čtyři ATR 42. Avšak Ryanairu se již tak nedařilo, jak ze začátku a propadal se do stále větší finanční ztráty. Po vzoru nízkonákladových dopravců z USA, se rozhodl osekat své provozní náklady. Zrušil na palubách svých letadel obchodní třídu, dále zrušil bezplatné palubní občerstvení i věrnostní program. Flotila letadel byla unifikována na typ BAC 111, menší stroje ATR 42 byly vyřazeny. Také díky těmto úsporným opatřením hospodařil Ryanair v roce 1991 již se ziskem 293 000 liber. Ve stejném roce přemístil všechny svoje lety z Lutonu na nově otevřené zrekonstruované letiště Londýn Stansted, které je dodnes jednou z  největších základen Ryanairu. V roce 1993 irský dopravce Aer Lingus nabídl 25 milionů liber za převzetí Ryanairu, byl však odmítnut.

Po americkém vzoru, v podobě Southwest Airlines, začaly být od roku 1995 zařazovány do flotily Ryanairu starší letouny Boeing 737-200 pro 130 cestujících. Velkou obchodní příležitost v podobě smlouvě o otevřeném nebi mezi zeměmi Evropské unie nabídl Ryanairu rok 1997 a irský nízkokladový dopravce se jí s vervou zhostil. Začala masivní evropská expanze. V první vlně byly zahájeny linky z Dublinu a Londýna Stanstedu na letiště v okolí velkých evropských metropolí, například Paříž-Beauvais, Stockholm-Bromma a Brussels-Charleroi. V témže roce přepravil Ryanair již 3,73 milionu cestujících. Flotila Boeingů 737-200 se utěšeně rozrůstala a tak se irský dopravce rozhodl objednat nová letadla přímo u výrobce – konkrétně 45 Boeingů 737-800 v odhadované ceně 2 miliardy dolarů. Jako jedna z prvních leteckých společností v Evropě zprovoznil Ryanair v roce 2000  internetové stránky (web) s rezervačním systémem. Vedení Ryanairu bylo internetovými stránkami nadšeno a ukončilo spolupráci s cestovními agenturami. Letenky na lety Ryanairu bylo možné zakoupit jen na jeho webu.

Boeing 737-800 v reklamním zbarvení britské autobusové společnosti National Express (foto: Lukáš Musil)

V roce 2002 přiobjednal Ryanair dalších 80 Boeingů 737-800 a na dalších 125 kusů si zajistil opci. Dodávky letadel probíhaly v následujících letech po desítkách kusů a rychlým tempem byly zahajovány nové linky. V roce 2009 přepravil Ryanair již 67 milionů cestujících, průměrná cena letenky činila 35 EUR, což bylo v porovnání s konkurencí velmi nízko. Na konci roku 2010 měl Ryanair ve flotile již 272 letadel Boeing 737-800 a základny měl na 44 letištích po celé Evropě. Další objednávka u firmy Boeing následovala v roce 2013 a zněla na dalších 183 letadel Boeing 737-800 plus na 200 kusů nového modelu 737MAX 8 (Ryanair ale požadoval verzi pro 200 cestujících, kterou pro něj výrobce označil jak 737MAX 8200.

V roce 2018 založil Ryanair v Polsku pobočku pod názvem Ryanair Sun (nyní Buzz), na kterou převedl část létajícího personálu, který zde ovšem měl nižší platy a i horší pracovní smlouvy. Pro Ryanair to ale znamenalo další úsporu nákladů. Další pobočkou se stala v prosinci téhož roku Ryanair UK, která byla založena z důvodu očekávaného vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Třetí novou pobočkou se stala taktéž v roce 2018 rakouská Lauda Europe, když Ryanair zakoupil v problémech se zmítajícího dopravce Laudamotion. Jako jediná si stále zachovává svoji značku i nestandartní typ letadel ve flotile Ryanairu, kterým jsou Airbusy A320. V roce 2019 byla založena další pobočka na Maltě pod názvem Malta Air, s cílem další úspory nákladů na úkor posádek letadel.

V roce 2023 byl Ryanair největší evropskou leteckou společností z hlediska přepravených cestujících, kterých byl přes 181 milionů. Letadlová flotila Ryanairu byla také největší v Evropě, celkem 539 letadel (z toho 397 Boeingů 737-800, 142 Boeing 737 MAX8200) nepočítaje 28 Airbusů A320 u Lauda Europe, 1 Boeing 737-700 používaný zejména pro výcvik a 4 Learjety 45 pro přepravu techniků a náhradních dílů pro opravy letadel na letištích, kde nemá Ryanair zajištěný servis.

Ryanair vděčí za svůj růst také ústupkům ze strany většiny letišť, kam směřuje svoje linky. Jelikož si vybírá zejména menší letiště, tlačí na někdy až extrémní snížení přistávacích poplatků, s tím že na letiště přivede více cestujících. Letiště mu musí rovněž částečně hradit reklamní kampaně. Pokud vedení letiště požadavkům Ryanairu nevyhoví, například požaduje další snížení poplatků při obnovení smlouvy, vyhrožuje Ryanair omezení linek nebo úplné ukončení provozu na daném letišti.  Na většině letišť z důvodu nižších poplatků za odbavení nevyužívá nástupní mosty, ale schody přistavěné k letadlu, nebo vysouvací schůdky vestavěné v letadle. Kvůli velké poptávce cestujících obsluhuje Ryanair i některé větší evropská letiště, kde mu ovšem není žádost o slevu na poplatcích většinou akceptována a tak musí platit poplatky ve stejné výši jako ostatní letecké společnosti.

Nutno ale na závěr uznat, že obchodní model společnosti Ryanair funguje v Evropě velmi dobře a nabízí zákazníkům službu, kterou chtějí, čili dostat se z místa na místo za nejlevnější cenu. Obdobně je to i ve vztahu k jeho obchodním partnerům, čili letištím nebo odbavovacím společnostem. Pokud chtějí mít provoz a udržet zaměstnance, musí Ryanairu vyjít vstříc a je už na nich, zda to vyhodnotí jako pro ně výhodné či ne.