Na začátku 80tých let se firma Fokker rozhodla modernizovat svůj úspěšný turbovrtulový typ F-27. Fokker se rozhodl typ opatřit novými motory, zvětšit trup (první návrhy počítaly s 60-68 cestujícími), snížit provozní náklady oproti F27 o 20% a snížit hladinu hluku v kabině o 6-8 decibelů. Brzy se ale ukázalo, že náklady na takovou modernizaci by byly tak velké, že by nový letoun musel být prodejně velmi úspěšný, tzn. muselo by se ho prodat okolo 1000 kusů. Konstruktéři proto návrh zrevidovali a výsledkem byl projekt P335, pozdější Fokker 50. Konstruktéři pochopitelně také vycházeli z typu F27. Kabina cestujících byla převzata z verze F27-500, ale opatřena dvojnásobným počtem okének. Kapacita byla snížena na 50-58 osob. Letoun byl vybaven novými výkonnými turbovrtulovými motory Pratt & Whitney Canada PW125B opatřenými šestilistými vrtulemi Dowty. Pilotní kabina byla modernizována, použitím karbonových vláken - kompozitů při konstrukci trupu se ušetřilo na hmotnosti. Na produkci se, už jako tradičně u Fokkera, zúčastňovalo několik firem. Trup vyráběl francouzský Dassault, křídlo belgická SABCA, směrová kormidla, klapky a křidélka MBB z Německa. Fuji Heavy Industries z Japonska vyráběl kokpit pilotů, vodorovné ocasní plochy se vyráběly v Indii. Na holandský Fokker zbyla přední část trupu a střední část nosných ploch a pochopitelně finální montáž. Brzy se ozvali také zákazníci. Zahajovacím byla Lufthansa Cityline, dalšími pak Maersk Air, KLM, Luxair, Aer Lingus, Crossair a Icelandair. Prvním mimoevropským zákazníkem se stala Ansett Australia. První let F50 se odehrál 28.12. 1985 a v srpnu 1987 se první sériové stroje objevily na linkách Lufthansy Cityline, SASu a Ansett Australia. V roce 1993 Fokker představil verzi F50-300 vybavenou výkonnějšími motory určenou pro lety na místa z vysokou nadmořskou výškou. Dne 2.11.1995 poprvé vzlétl prototyp vojenské transportní verze F-60. Fokker 60 se od svého civilního kolegy odlišoval především o 1626 mm delším trupem, dalšími dveřmi pro náklad a motory Pratt & Whitney PW 127B o výkonu po 2052 kW. Čtyři vyrobené exempláře převzala nizozemská armáda. Produkce F50 trvala od roku 1987 do května 1997. V té době však již byla firma Fokker v konkurzu a stroj vyrobený v květnu 1997 se stal posledním vyrobeným exemplářem Fokkeru 50.

foto: Asoerby at Norwegian Wikipedia, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1543895

 

 

Rozpětí 29,00 m
Délka 25,25 m
Výška 8,60 m
Max. vzletová hmotnost 20,7 t
Cestovní rychlost 455 km/h
Dolet 4000 km
Max. počet cestujících 58
Počet členů posádky 2
Motory 2x Pratt & Whitney PW125B, výkon po 2050 kW

 

Komerční provozovatelé Fokkeru 50 v roce 2000:

VLM (8), Maersk Air (2), Newair (2), Denim Air (14), KLM Cityhopper (13), Nordeste (5), Rio Sul (1), TAM Brasil (4), Flying Enterprise (2), SAS Commuter (22), Mandarin Airlines (7), Contact Air - Team Lufthansa (11), Lufthansa Cityline (11), Sonair (2), Air Nostrum - Iberia Regional (18), Aer Lingus (4), Iranian Air Transport (2), Palestinian Airlines (2), Estonian Air (2), Ethiopean Airlines (5), KLM UK (9), Flugfelag Islands (3), Skywest Airlines (5), Air Baltic (3), Malaysia Airlines (10), Pelangi Airways (2), SA Alliance Air Express (1), Avianca (10), NAL (3), Norwegian Air Shuttle (6), Luxair (4) 

Komerční provozovatelé Fokkeru 50 v roce 2014:

Iranian Air Transport (4), United Nations (1), Transnusa Aviation (5), Queshm Air (4), Taiwan Air Force (3), Vision Air (1), Thai Police (1), Ampola Flyg (12), Asialink (1), Iranian AT (4), Cityjet (12), Aero Mongolia (4), Flugfelag Islands (5), Virgin Australia Regional (8), Kush Air (1), Insel Air (3), Tanzania Goverment (1), Denim Air (3), Skyward (2), Travel Air (4), Hunnu Air (3), Aira Air (2), Palestinian (2), Miniliner (2), Indonesian Police (1), Singapore Air Force (9), Mid Airlines (3), Kish Air (2), CAA (3), Blue Bird Kenya (4), Sudan Airways (4), Peruvian Navy (4), Alliance Airlines (6), Air Panama (3), Minoan Air (4), Aero Transporte (1)