Na začátku 60. let minulého století vydalo NATO specifikace na nový taktický transportní letoun se svislým vzletem a přistáním. Do soutěže se přihlásilo několik firem. Britské Bristol s typem 224, De Havilland s typem D.H.129, německý Dornier s typem Do-31 a nakonec italský Fiat s návrhem G.222. Jako hlavní pohon zvolil konstruktér Guiseppe Gabrielli dva britské turbovrtulové motory  Rolls Royce Dart Rda.10 o výkonu po 2223 kW. Svislý vzlet a přistání mělo zajišťovat 6 rovněž britských proudových motorů Rolls Royce RB.162 o tahu po 24,44 kN. Do trupu čtvercového průřezu se mělo dát naložit 4000 kilogramů nákladu.

O G.222 projevilo zájem italské vojenské letectvo v roce 1963. Záhy poté ovšem Fiat projekt G.222 změnil. Letoun dostal přetlakovaný trup kruhového průřezu. Fiat totiž hodlal souběžně vyvíjet i civilní dopravní verzi pro 40 cestujících. Během roku 1966 ale NATO soutěž na nový letoun odvolalo a tak byl ukončen složitý vývoj verze letounu G.222 se svislým vzletem a přistáním. Fiat pak pokračoval ve vývoji konvenční verze s vyšším užitečným zatížením a většími výkony. Do konstrukce G.222 tak byly zapracovány výkonnější americké motory General Electric CT64 o výkonu 2500 kW, které poháněly třílisté vrtule Hamilton Standard.

V roce 1969 objednalo italské vojenské letectvo stavbu dvou prototypů, potřebovalo totiž nahradit zastaralé pístové Fairchildy C-119. Ve stejném roce byla letecká divize Fiatu začleněna do koncernu Aeritalia a tak prototyp vzlétl dne 18.7.1970 již pod označením Aeritalia G.222.

V roce 1972 objednalo italské vojenské letectvo 44 letadel G.222. Letoun byl úspěšný i exportně. G.222 převzala vojenská letectva Argentiny (3 kusy), Nigérie (5 kusů), Somálska (2), Venezuely (8), Thajska (6), Tuniska (5) a UAE (1). O letoun projevilo zájem i vojenské letectvo Libye. Tam ovšem USA zakázalo prodej letounů poháněných americkými motory a to i v italské licenci. Aeritalia tak vybavila letouny G.222 britskými motory Rolls-Royce Tyne a takto modifikovaných jich 20 kusů dodala do Libye.

Během roku 1990 došlo k dalšímu přeznačení výrobce, tentokrát na Alenia. Ve stejném roce projevilo zájem o 10 kusů G.222 americké vojenské letectvo USAF. Kontrakt zajistila firma Chrysler a USAF interně označilo letouny jako C-27 Spartan. Používalo je k dopravě dílů mezi leteckými základny a centry logistiky. Výroba G-222 byla oficiálně ukončena v roce 1993, celkem bylo dodáno 111 letounů. Italské vojenské letectvo vyřadilo poslední G-222 v roce 2005.



Foto: Adrian Pingstone   https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=235001

 

Rozpětí 28,70 m
Délka 22,70 m
Výška 9,80 m
Maximální vzletová hmotnost 28 000 kg
Cestovní rychlost  439 km/h
Dolet 1371 km
Maximální náklad 9000 kg
Počet členů letové posádky 3
Motory 2 × General Electric T64-GE-P4D, výkon po 2535 kW