Na přelomu 50. a 60. let minulého století pociťovalo velitelství vzdušné přepravy amerického vojenského letectva MATS (Military Air Transport Service) nutně potřebu nového transportního s dlouhým doletem. Zatímco američtí civilní letečtí dopravci provozovali již přes 100 proudových letadel, MATS se muselo spokojit s pístovými Boeingy C-97 Stratofreighter a Douglasy C-124 Globemaster II. Nejvýkonnějším typem byl turbovrtulový Douglas C-133 Cargomaster, kterých MATS provozovalo několik desítek kusů, ale nepanovala s nimi zrovna spokojenost.

Proto vyhlásilo MATS soutěž na nový strategický-mezikontinentální transportní letoun poháněný proudovými motory. Osloveny byly firmy Lockheed, Boeing, Douglas a Convair. Vítězem soutěže se stal nakonec Lockheed, jehož návrh nejlépe odpovídal požadavkům MATS. Jednalo se o čtyřmotorový hornoplošník s trupem nízko nad zemí (130 cm), což usnadňovalo nájezd vojenské techniky. Letoun byl poháněn motory Pratt & Whitney TF-33, což bylo vojenské označení typu Pratt & Whitney JT3D, pohánějící Boeingy 707 a Douglasy DC-8. Co se MATS rovněž líbilo, byl podlouhlý trup do kterého šla naložit kompletní balistická raketa LGM-30 Minuteman.

Nákladní prostor o rozměrech 21 x 3 x 2,7 metru mohl být opatřen válečkovou dráhou, zadní nákladní rampa se mohla otevírat za letu. Letoun tak mohl vysazovat výsadkáře nebo shazovat nákladní palety na padácích.

Objednávku prvních 5 letadel podepsal v roce 1961 sám prezident J.F.Kennedy. Byl to jeho první oficiální úkon po uvedení do funkce.  Úvodní objednávka zněla na  5 letadel označených C-141 a se jménem Starlifter. K prvnímu letu vzlétl Starlifter dne 17.12.1963.  Firma Lockheed se snažila prodat letoun i do civilního sektoru a dokonce získala předběžné objednávky od amerických nákladních dopravců Flying Tigers a Slick Airways. Výrobce dokonce vyrobil i prototyp civilní verze označené L-300 Superstarlifter, dopravci svoje objednávky ale nakonec stáhli a když bylo jasné, že další civilní objednávky nepřijdou daroval Lockheed tento prototyp NASA. Ta jej modifikovala na vzdušnou observatoř – tzv. Kuiper Airborne Observatory. Kuiperova proto, že vybavení na palubě letounu bylo určeno primárně na zkoumání tzv. Kuiperova pásu, což je oblast Sluneční soustavy nacházející se za oběžnou dráhou Neptunu. Letoun sloužil až do roku 1995 a vědci z jeho paluby objevili například prstence planety Uran nebo identifikovali, že Pluto má atmosféru.

Americké vojenské letectvo USAF objednalo pro svou divizi MATS nakonec 284 letadel C-141 Starlifter, z nichž první převzalo v dubnu 1965. Sériové letouny se označovaly C-141A a MATS s nimi bylo ze začátku velmi spokojeno. Vykazovali totiž dvoutřetinové provozní náklady v porovnání s pístovým typem C-124 a navíc létaly dvojnásobně rychleji.

Při přepravě raket Minuteman se vyskytly menší problémy. Kontejner s raketou totiž vážil 39 tun a přesahoval maximální povolené zatížení letounu (32 tun). Firma Lockheed tak modifikovala několik letadel C-141 na maximální povolené zatížení 41 tun bez omezení na letových vlastnostech. Výroba Starlifterů byla ukončena již v roce 1968.

V průběhu provozu se ale projevil nedostatek. Málo prostorný trup.  Starliftery totiž sice létaly plné, ale ve váhovém zatížení měly stále rezervy. Dále USAF chyběla možnost tankování za letu. Při maximálním možném zatížení měl C-141 dolet totiž 4700 kilometrů a to bylo pro USAF málo. Potřebovalo rychle zásobovat americké vojenské jednotky ve Vietnamu a spojence USA po celém světě.

O modernizaci C-141 bylo ale rozhodnuto až v roce 1976. Lockheed modifikoval jeden z C-141A, tím že vložil nové sekce trupu měřící 4,06 metru před křídlem a 3,05 metru za křídlem. Trup Starlifteru byl prodloužen celkově o 7,11 metru a jeho užitný prostor se více než zdvojnásobil. Ze 149 m3 na 322 m3. Prodloužený letoun dostal označení C-141B a poprvé se odpoutal od země dne 24.3.1977. Byl také vybaven zařízením pro tankování za letu. Bylo rozhodnuto modifikovat na verzi C141B celou flotilu Starlifterů. Vyjímkou byly 4 stroje působící u NASA a 10 letadel ztracených při nehodách a haváriích. Své hvězdné chvíle zažily Starlifteru během první války v Iráku v operaci Pouštní bouře. Na bojiště tehdy dopravily většinu materiálu. V té době již podléhaly Air Mobility Command jak byla přepravní divize MATS (později MAC) přejmenována.

Od poloviny 90.let minulého století začaly být C-141B postupně nahrazovány novými McDonnelly Douglas C-17. Posledních 6 Starlifterů bylo ze stavu USAF oficiálně vyřazeno v roce 2006.

V České Republice se C-141 příliš často neukazoval. Na začátku 90. let se několik Starlifterů objevilo na Ruzyni v souvislosti s přepravou československé vojenské nemocnice do Kuvajtu. V roce 1995 se objevil 2x na letišti v Pardubicích, odkud dopravil české a litevské vojáky na cvičení. 

foto: United States Air Force - http://c141heaven.info/dotcom/61/pic_61_2776.php, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31330894