Letoun vyvinula v druhé polovině čtyřicátých let minulého století malá britská firma Cunlife Owen. Firma, sídlící u města Southampton, se do té doby zabývala výrobou dílů pro ostatní letecké výrobce. V roce 1942 vyhrála kontrakt na výrobu Supermarine Seafire, což byla námořní verze známé stíhačky Spitfire. V roce 1946 však výroba Seafirů skončila a tak se Cunlife Owen rozhodl  odvážně prorazit na trhu v kategorii malých letadel pro místní dopravu.  Prototyp letounu COA-19 Concordia vzlétl 19.5.1947. Byl celokovový dolnoplošník poháněný britskými pístovými hvězdicovými devítiválci Alvin Leonides LE-4M o výkonu po 404 kW. V trupu bylo místo pro 10 sedadel pro cestující a 2 piloty. V létě téhož roku již létal také druhý prototyp, který se vydal na propagační tour.  Během propagační akce se jí podařilo sice získat pouze 4 objednávky (2 od British European Airways, 1 od Air Malta, 1 od blíže nekonkretizované indické společnosti).

Ne proto, že by byl letoun nepovedený, právě naopak, na svoji dobu byl velmi elegantní. V Británii však neměl šanci prorazit. Nevznikl totiž podle specifikací tzv. Brabazonova výboru, který za 2. světové války plánoval rozvoj britské poválečné letecké civilní výroby.  Pro jeho kategorii výbor již vybral De Havilland DH-104 Dove. Nyní již víme, že některé rozhodnutí výboru byly omyly, viz Bristol Brabazon.  Cunlife Owen se proto snažil prorazit na evropském kontinentu, tam však byl dostatek letadel z amerických válečných přebytků dosažitelných za minimální ceny.  Letecké společnosti nechtěly vydávat finance za nové letouny pro regionální dopravu.  

Firma se rozhodla zrušit vývoj Concordie již v listopadu 1947 a oba prototypy sešrotovala. Od té doby se již v leteckém průmyslu neangažovala. V roce 1949 ji silně zadluženou koupila firma Briggs Motor, kterou v roce 1953 pohltila Ford Motor Company. Po dlouhá léta se pak v bývalé továrně Cunlife Owen vyráběly Fordy Transit.



foto: © www.aviastar.org