Rychlejší byl americký výrobce a podepsal s ruskou konstrukční kanceláří memorandum o porozumění týkající se vývoje nadzvukového obchodního letounu označeného SSBJ (SuperSonic Business Jet).  V SSSR dostal projekt označení S-21G. Během září 1989 se setkali také zástupci motorkářských firem Rolls-Royce a konstrukční kanceláře Ljuka, aby rovněž navázali spolupráci ohledně vývoje motorů. Dne 15.11.1989 došlo k dohodě o rozdělení prací. Sovětský Suchoj dostal za úkol konstrukci a výrobu draku, americký partner měl navrhnout kokpit pilotů, kabinu cestujících a připravit vhodnou avioniku.  

Suchojova konstrukční kancelář navrhla nejprve třímotorovou koncepci, která byla posléze změněna na dvoumotorový letoun, který vzdáleně připomínal stíhací Su-27.  Řízen dvoučlennou posádkou a s 8-12 cestujícími měl dosahovat rychlosti Mach 2,0-2,2 ve výškách 15 500 – 18 500 metrů. Dolet SSBJ měl být 7400 kilometrů. Problém samozřejmě představoval aerodynamický třesk při dosahování nadzvukové rychlosti nad obydlenými oblastmi. Sovětští konstruktéři ovšem tvrdili, že podle jejich výpočtů by zvukový efekt třesku SSBJ při rychlostech do Mach 1,5 neměl být silnější než hrom při letní bouřce.

K úspoře hmotnosti mělo být při konstrukci využito v maximální možné míře kompozitových materiálů, slitin hliníku a slitin titanu.  Cena nového letounu měla dosahovat 40 -50 milionů dolarů. Podle marketingového průzkumu zpracovaného Gulfstreamem se potencionální trh odhadoval na 100 letadel.

Dle prvotních plánů měl první ze tří prototypů vzlétnout v roce 1994, později byl první let posunut na rok 1996. V roce 1993 však americký Gulfstream z projektu vystoupil.  Náklady na vývoj se ukázaly jako příliš vysoké. Ruský výrobce se rozhodl pokračovat ve vývoji S-21 sám. Trápil ho však nedostatek financí a tak vývojové práce postupovaly velmi pomalu.  Projektové práce byly ukončeny v roce 1999, ale nebyly peníze na stavbu prototypu. Náklady na jeho výrobu se totiž odhadovaly na 1 miliardu dolarů. Suchoj se snažil najít zahraničního investora.  Zprvu to vypadalo, že bude mít zájem francouzský Dassault, který plánoval k pohonu letounu použít motory Snecma M88 pohánějící stíhačku Dassault Rafale. Spolupráce ovšem ztroskotala opět na neúměrných vývojových a výrobních nákladech.

Suchoj obrátil pozornost do Číny, ale také nepochodil. Projekt letadla S-21 byl poté zmrazen. V roce 2012 byl zveřejněn státní ruský program rozvoje leteckého průmyslu v letech 2013-2025. O Suchoji S-21 tam již nebyla ani zmínka.

Zdroj:
L+K 05/1992