Posledním pístovým letounem firmy Douglas byl typ DC-7. Původně měl být typ DC-7 civilní verzí vojenského transportního Douglasu C-74 Globemaster, jelikož takto upravený letoun objednal americký Pan Am. Zvrat ve vývoji přinesla až objednávka American Airlines, které požadovaly prodlouženou verzi předchozího typu DC-6 s dlouhým doletem. Továrna Douglas nakonec, podle požadavku AA, typ DC-7 navrhla jako prodlouženou verzi DC-6 s výkonnějšími motory Wright Turbo Compound a objemnějšími palivovými nádržemi, které umožňovaly letounu zdolat bez mezipřistání všechny americké transkontinentální linky. Prototyp poprvé vzlétl 18.5. 1953 a již v listopadu téhož roku uvedla první DC-7 na své linky společnost American Airlines. Poté Douglas nabídl výkonnější verzi DC-7B s ještě většími palivovými nádržemi. Tuto verzi jako první převzala společnost Pan Am a uvedla ji na lince New York – Londýn v červnu 1955. Ačkoliv mohl DC-7B zdolat linku ve směru New York – Londýn bez mezipřistání, v opačném směru musel v důsledku protivětru ( a tím i větší spotřeby paliva ) mezipřistávat v kanadském Ganderu. Tento nedostatek odstranila firma Douglas u poslední verze DC-7C s obchodním názvem„ Seven Seas“ (sedm moří). DC-7C se vyznačoval opět objemnějšími palivovými nádržemi oproti verzi „B“ a o 3,05 m prodlouženým trupem. Tato verze mohla zdolat linku bez mezipřistání v obou směrech. Poprvé byla uvedena na linky v dubnu 1956, ale neprodávala se dobře, protože se již na linkách objevily první proudová letadla. Douglasy DC-7 odebralo, kromě většiny amerických velkých leteckých společností ( Pan Am, American Airlines, Eastern), také několik evropských dopravců ( Sabena, KLM). Od roku 1959 probíhaly přestavby na nákladní verzi DC-7F nebo úpravy na vodní bombardér. Několik kusů DC-7 v nákladní nebo hasičské verzi je dodnes v provozu.

Foto: Lars Söderström -  CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=20254957

Komerční provozovatelé DC-7 v roce 2002:

Butler Aircraft (2), International Air Response (1), TBM (1)