V první polovině 50tých let minulého století vyslovila americké armáda požadavek na taktický transportní letoun pro přepravu vojáků a materiálu na frontu, s možností přepravy raněných na zpáteční cestě. Příležitosti se chopila firma De Havilland of Canada, která se rozhodla vstoupit do konkursu na tento transportní letoun. S pomocí kanadského ministerstva obrany navrhla hornoplošník poháněný dvěma pístovými čtrnáctiválci a vlastnostmi krátkého vzletu a přistání ( STOL). Jednalo se o velký krok kupředu, protože nový typ byl daleko větší než předchozí letouny z dílen kanadského De Havillanda ( jednomotorové pístové víceúčelové DHC-2 a DHC-3). Prototyp nového stroje označeného DHC-4 a pojmenovaného Caribou (sob polární) poprvé vzlétl 30.7. 1958 . Firma vytrvala s označeními inspirovaných kanadskou faunou DHC-2 byl Beaver (bobr), DHC-3 Otter (vydra) a pozdější DHC-5 zase Buffalo ( bizon). US Army se nový typ zalíbil zejména pro vlastnosti STOL a možný další vývojový potenciál. Objednalo tedy pět Caribou pro zkoušky. Ty dopadly úspěšně a US Army vyhlásilo DHC-4 jako vítěze konkurzu. Postupně také převzalo 159 letounů označených nejprve AC1, později CV2 a po integraci letecké složky US Army do USAF - C-7. Dalšími zákazníky typu se staly vojenská letectva Kanady, Malajsie, Indie, Austrálie a Španělska. Velký kus práce vykonali americké a australské Caribou během vietnamského konfliktu. Několik amerických Caribou bylo ukořistěno armádou severního Vietnamu a byly používány v běžné službě do konce sedmdesátých let. Ačkoliv byl Caribou určen primárně pro vojenské použití nabídl výrobce i civilní verzi, která obdržela certifikaci 23.12.1960. Zákazníků ale nebylo mnoho a odběry letounů v počtu více než 1 kusu byly vyjímkou. Mezi první zákazníky patřily společnosti: australská Ansett MAL, která odebrala jeden letoun a používala ho v Nové Guinei, AMOCO z Ekvádoru a Air America ( pobočka americké CIA pro letecké operace v jihovýchodní Asii). Po postupném vyřazování Caribou ze stavu USAF a jiných vojenských letectev v průběhu 70tých let se tyto letouny dostaly i dalším civilním uživatelům. Výroba DHC-4 ,ukončená v roce 1983, dala celkem 307 letounů.

Nejvytrvalejším uživatelem letadel De Havilland of Canada DHC-4 bylo australské vojenské letectvo, které je používalo celkem 45 let. První DHC-4 byly dodány do Austrálie v roce 1964, poslední byl vyřazen v roce 2009.

   (foto :© Daniel Tanner, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=52074145)

Komerční provozovatelé DHC-4 v roce 2003:

V současnosti již není žádný DHC-4 v provozu