V roce 1957 se kanadské vojenské letectvo rozhodlo nahradit již letité transportní letouny C-54 North Star. V té době zakoupila firma Canadair licenci na výrobu čtyřmotorových dopravních Bristolů Britannia verze 300. První zakázka tedy na sebe nenechala dlouho čekat a Royal Canadian Air Force objednaly 8 letounů označených CC-106 Yukon. Ve stejné době se Canadair obrátil na kanadské dopravce a nabídl jim licenční Britannie, označené jako Canadair CL-44, jako náhradu za typ C-4 Argonaut ( což byl v Kanadě licenčně vyráběný Douglas DC-4 s přetlakovanou kabinou). Civilní CL-44 se mírně lišil od vojenských CC-106. Měl jen jedny nákladové dveře ( CC-106 měly dvoje) a postrádal pomocnou jednotku APU. Zájem u civilních dopravců provozujících pasažérské linky byl však nepatrný. V té době nastupovali proudové Boeingy 707 a Douglasy DC-8, tudíž turbovrtulový CL-44 jim nemohl konkurovat. Jistý zájem však projevily nákladní společnosti. Nemohly si totiž pořídit drahé proudové stroje a u pístových Douglasů DC-6 a Lockheedů Constellation pomalu ale jistě narůstaly provozní náklady. Společnosti Flying Tiger Line a Seaboard World Airlines proto projevily zájem o nákladní verzi CL-44, která by byla schopna pojmout 29,5 t carga a byla schopna naložení a vyložení během 60 minut. Canadair u CL-44 navrhl netradiční otvírací zadní část. Princip spočíval v tom, že náklad se do letounu umisťoval otvorem který vznikl otočením celé zádě letounu doleva ( včetně ocasních ploch). Tento systém nazval „Swingtail“ a byl později použit i při přestavbách některých letounů Douglas DC-4 a DC-6. Po dohotovení 8 vojenských CC-106 tedy Canadair vyrobil první prototyp CL-44D4 „Swingtail“ aniž by něj měl jedinou objednávku. Vyvstal však další problém. Americký úřad odmítl typ certifikovat z důvodu nevyhovujících okének v kabině pilotů, které údajně nezaručovaly pilotům dostatečný výhled. Canadair se tudíž spojil s firmou General Dynamics ( dříve Convair), která dodala na CL-44 okénka ze svého typu CV-880/990. Nyní již konečně bylo vše v pořádku a americká společnost Flying Tiger Line mohla objednat 12 letadel. Druhý zájemce, rovněž americká, Seabord World Airlines objednala 7 letadel. O letoun projevily zájem i další zákazníci. Pět letadel objednala pakistánská vláda, ale vývoz CL-44 do Pakistánu zakázala kanadská vláda, která se obávala obchodních sankcí ze strany Indie. Dva letouny z tohoto kontraktu nakonec odebrala Saudská Arábie. Zájem projevila i britská BOAC Cargo, ale z nákupu také sešlo ( později měla několik CL-44D4 pronajatých od Seabord World, když čekala na dodávku nákladních B-707). V roce 1960 projevilo letoun zájem transportní složka MATS amerického letectva USAF. Měla zájem o 232  CL-44D4. Z objednávky nakonec kvůli dohadům mezi kanadskými provinciemi Quebec a Ontario. CL-44 se totiž vyráběli zcela v Quebecu a  v Ontariu skončila výroba letounů Avro Arrow a výroba dalších letounů nebyla v Ontariu na programu. Výroba celého letounu v Quebecu se tedy stala politicky nepřípustnou a MATS nehodlal dále čekat a  přihlížet těmto hádkám, a tak nakonec objednal proudové Boeingy C-135. Dalším zákazníkem CL-44 se stala cargo společnost Slick Airways, která převzala 4 kusy. Čtyři CL-44 v osobní verzi J ( včetně prototypu) převzala islandská společnost Loftleidir, která létala mezi Evropou a Amerikou za výhodnější tarif. Loftleidir byl takový předchůdce nízkonákladových aerolinií. Tyto letouny se od ostatních CL-44 lišily prodlouženým trupem a byly označovány také jako Rolls Royce 400. O největší úpravu Canadairu CL-44 se postarala firma Jack Conroy z Kalifornie. Z klasického CL-44D4 byla odstraněna horní část trupu a nahrazena čtrupem z Boeingu 377. V důsledku této úpravy se zvedla výška kabiny o 1,5 m a letoun mohl dopravovat nadrozměrné náklady. Jack Conroy tento letoun nazval " Sky Monster". Celkem bylo vyrobeno 39 Canadairů ve verzi CL-44, 12 CC-106 a 27 CL-44D4.

(foto: © By RuthAS, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=28311672)

 

Největším operátorem letadel Canadair CL-44 byla americká nákladní letecká společnost Flying Tiger Line. Mezi léty 1961-1971 postupně provozovala 16 těchto letadel. Nejdéle 11, let je měly ve flotile Heavy Lift Airlines (1982-1993).

 

  verze D-4
Rozpětí 43,37 m
Délka 41,73 m
Výška 11,18 m
Max. vzletová hmotnost 92,25 t
Cestovní rychlost 621 km/h
Dolet 4625 km
Max. hmotnost nákladu 29,95 t
Počet členů posádky 3
Motory 4x Rolls Royce Tyne 515, výkon po 4 270 kW

 

Komerční provozovatelé CL-44 v roce 2002:

First International (1 - CL-44 Guppy)