Na počátku 60tých let obdržely firmy Douglas, Lockheed a Boeing zakázku od amerického letectva na vývoj nového velkého transportního letadla. Projekt byl nazýván CX-HLS. Konkurs nakonec vyhrál v roce 1965 Lockheed se svým typem C-5 Galaxy. Ve stejné době začala společnost Pan Am studovat možnosti letecké dopravy 70tých let a vycházel jí stroj s kapacitou 300-500 cestujících. Oslovila tedy hlavní americké výrobce s poptávkou po velkém dopravním letadle pro sedmdesátá léta. Lockheed nabídl civilní verzi C-5 Galaxy , Douglas nabídl DC-10 (což byla tehdy studie dvoupatrového čtyřmotorového letadla, nikoliv klasický třímotorový letoun, který vznikl později), Boeing přišel s rovněž dvoupalubním 747. Posledním zúčastněným se stal, spíše do počtu, britský Vickers s rovněž dvoupatrovým projektem Super Super VC-10. Pan Am se nakonec rozhodl pro Boeingův projekt, ostatně nic jiného mu ani nezbývalo. Douglas měl finanční potíže, Lockheedova adaptace pro civilní účely byla nevhodná, šance Vickersu již byly zmíněny výše.

Pan Am měl ovšem k projektu spoustu výhrad, nelíbila se mu např. dvoupalubní koncepce. V roce 1966 začal již projekt 747 nabývat konkrétních tvarů a Pan Am objednala 13.4.1966 dvacetpět Boeingů 747 v hodnotě 23 mil USD za kus. Boeing se zahájením vývoje ovšem váhal a odstartoval ho až 25.7.1966 po obdržení dalších objednávek - na 3 letouny od Lufthansy a 3 od Japan Air Lines. Boeing 747 byl navržen jako dolnoplošník s křídlem o šípu 37,5 ° ,  čtyřmi motory zavěšenými pod křídlem a šestnáctikolovým podvozkem. Jako motory pro své letouny zvolil Pan Am typ Pratt & Whitney JT9D s nimiž byly zpočátku obtíže, ale P&W postupně “vychytala mouchy“ a od série JT9D-3A byly motory naprosto spolehlivé. Boeing pro výrobu B747 postavil nový závod v Everettu s obrovskou výrobní halou, svého času plošně největší stavbou na světe. Boeing do stavby závody investoval 250 mil USD a na konci roku 1966 měl již 88 objednávek na typ 747. Dne 30.9.1968 se uskutečnil roll-out v té době největšího dopravního letadla, jaké bylo kdy postaveno, 9.2.1969 se nový letoun B747 Jumbo Jet poprvé vznesl do vzduchu. Zkušební program byl odlétán pěti letouny z nichž první zůstal v majetku Boeingu a ostatní čtyři převzali zákazníci. Epochální projekt se samozřejmě neobešel bez problémů např. s deformací gondol motorů, jejich uchycením, obraceči tahu a také s podvozkem. Všechny problémy byly ale úspěšně vyřešeny a 30.12.1969 získalo Jumbo osvědčení o letové způsobilosti.

Dne 21.1.1970 se první letoun verze B747-100 Pan Amu vydal poprvé na linku New York-Londýn. Pratt & Whitney postupně zdokonaloval motory JT9D a Boeing proto mohl nabídnout verzi B747-100B s výkonnějšími motory JT9D-7F a max. vzlet. hmotností zvýšenou s 333 tun na 340,5 tuny. Jako první tuto verzi objednal Iran Air. Po dodání 167 kusů 747-100 vzlétl poprvé Boeing 747-200 - 11.10. 1970. Pro tuto verzi si již zákazníci mohli vybrat ze tří typů motorů od výrobců Pratt & Whitney JT9D, Rolls – Royce RB-211 a General Eletric CF-6. Verze –200 měla také větší nádrže a větší maximální vzletovou hmotnost (355t) a je dodnes nejúspěšnější s 650 dodanými letadly. Jako první se na palubě verze -200B svezli cestující nizozemské společnosti KLM. Boeing dále plnil požadavky náročných zákazníků. Japan Air Lines objednaly pro vnitrostátní tratě B747SR (Special Requirement). Letouny měly kratší dolet, zesílený podvozek a kapacitu až 550 cestujících. Avšak krize v letecké dopravě počátkem 70tých let ovlivnila i Boeing 747. Letecké společnosti nebyly schopny tak velký letoun naplnit a B747 létaly obsazeny zpravidla pouze z 50%. Pan Am proto požadoval snížení počtu cestujících a zvýšení doletu. Boeing odpověděl typem B747SP (Special Performance). Pan Am jich objednal 15 kusů, dalšími zákazníky se staly Iran Air (3), South African (6), Syrian Air (2) a China Airlines (1). První 747SP vzlétl 4.7.1977 poháněn motory Pratt & Whitney JT9D- 7A o tahu 213 kN. Byl o 14.25 m kratší než verze -200 a odlišoval se zejména zvětšenou svislou ocasní plochou (o 1,52 m) a vodorovnými plochami ( o 3,05m). Kabina pojala 228 cestujících. Devadesát procent dílů bylo použito z verze –200 a zbylých 10% bylo nově vyvinuto. V březnu 1976 se vydal první B747SP Pan Amu na linku New York – Tokyo. SP se rovněž proslavil letem kolem světa se 130 cestujícími na palubě a pouze dvěma mezipřistáními. Letoun Pan Amu proletěl trať New York-Dillí-Tokyo-New York za 39 hodin 25 minut a ustanovil několik rekordů. Celkem bylo postaveno 44 kusů Boeingu 747SP.

Boeing rovněž nabídl kombi verzi pro přepravu cestujících a nákladu. První stroj této verze v provedení B747-100 Combi převzala belgická Sabena. Letoun se od standardních 747 odlišuje zejména nákladními dveřmi o rozměrech 3,05 m (výška) x 3,40 m (šířka) na levé zadní straně trupu. Obdobný stroj verze -200 získala jako první Air Canada. Dále spatřila světlo světa nákladní verze 747-200F s otevírací přídí, která se vyklápěla směrem nahoru. Objem jejích nákladních prostorů byl 670 m3. Při konstrukci nákladních vrat využil Boeing zkušeností z vývoje vojenského projektu CX-HLS. První stroj přešel v roce 1972 do služeb Lufthansy.

Dalším krokem ve vývoji typu 747 byla verze –300 s prodlouženou horní palubou. Horní paluba byla o 7,11m delší než u verze –200 a mohla nyní pojmout až 69 cestujících. První z 90 dodaných Boeingů 747-300 poprvé vzlétl 5.10. 1982. Dne 5.3.1982 si první stroj odebral Swissair. Zatím poslední sériově vyráběnou modifikací se stala verze B747-400. Boeing na použil nové materiály, nové křídlo, a tzv. skleněný kokpit určený pro dvoučlenou osádku, které z typu 747-400 udělaly zatím nejekonomičtější Jumbo Jet. Díky novým motorům se max. vzletová hmotnost mohla zvýšit na 394 tun. 9.2. 1989 si první stroj převzaly americké Northwest Airlines. Boeing rovněž představil nákladní variantu B747-400F (první vzlet 4.5.1993) s kapacitou 122 t nákladu jejímž prvním zákazníkem a odběratelem se stal lucemburský Cargolux a smíšenou Combi verzi, kterou převzaly například KLM.

V polovině devadesátých let minulého století Boeing uvažoval o vývoji prodloužených verzí B747-500X a -600X Stretch jako přímé konkurence Airbus 380, avšak po útlumu v letecké dopravě, který nastal po 11.9.2001 bylo od vývoje upuštěno.

V roce 2005 byl ovšem zahájen vývoj verze 747-8 Intercontinental, která byla vybavena novými motory a novým interiérem kabiny cestujících vycházejícím z B787. O novou verzi Jumbo Jetu projevili ale zájem především nákladní dopravci. Již v listopadu 2005 objednal 10 letadel nákladní verze 747-8F lucemburský Cargolux následován japonskými Nippon Cargo, které objednaly 8 strojů. První zákazník osobní verze 747-8I se objevil až o rok později. Byla jím německá Lufthansa, která objednala 20 kusů.

Prototyp nákladního Boeingu 747-8F se poprvé vznesl dne 8.2.2010. Osobní varianta Boeing 747-8I se poprvé dostala do vzduchu až o rok později 20.3.2011. Boeing 747-8I se s délkou trupu 76,25 metru stal nejdelším letadlem pro dopravu cestujících na světě čímž překonal Airbus A340-600. Nové Boeingy 747-8 se dále vyznačovaly modernizovaným křídlem na jehož koncích se místo wingletů, použitých u verze -400, objevily wingtipy, známe s Boeingů 777. Další na první pohled znatelnou odlišností byly nové motory General Eletric Genx.

Osobní verze B747-8I si nakonec našla pouhé 3 zákazníky. Kromě Lufthansy si objednaly ještě v několika kusech Korean Air a Air China. Lufthansa převzala svůj první stroj v květnu 2012 a nasadila na linku Frankfurt – Washington.

Daleko větší úspěch slavila nákladní verze B747-8F. První sériový kus převzal Cargolux v říjnu 2011 a přihlásili se i další zákazníci. Cathay Pacific z Hong Kongu objednaly 14 letadel, 12 strojů si zamluvila ruská společnost Air Bridge Cargo a 10 americký Atlas Air.

V polovině druhé dekády 21.století, kdy to již vypadalo, že se výrobní linka na Boeingy 747 do několik uzavře, zachránila Jumbo Jet americká nákladní společnost UPS, která objednala 14 letadel B747-8F. Dalším zákazníkem osobní verze B747-8I se stalo americké vojenské letectvo USAF, které objednalo 2 letouny určené pro dopravu amerického prezidenta. 

(Prameny: V. Němeček - Civilní letadla 2, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1981, Letectví a kosmonautika - různá čísla, Internet)

Boeing 747-400

(foto:© Aero Icarus from Zürich, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11658698)

• Průměrná spotřeba Boeingu 747-400 je 13 700 litrů leteckého kerosenu za hodinu

• Ocas letounu je vyšší než šestipatrová budova

• První let bratří Wrightů na letadle Kitty Hawk byl dlouhý 45 metrů, to je jako délka turistické třídy letounu

• Když je boeing plně naložen na jeho palubě se nachází ještě asi tuna vzduchu

• Systém nakládání letounu umožňuje naložit 38 500 kilogramů zavazadel tzn. asi 3400 kusů za méně než 7 minut

• Testovací program letounu trval 4 roky, stál 165 milionů dolarů a zahrnoval více jak 1300 testů

Komerční provozovatelé B-747 v roce 2000:

Pakistan Intl. (13), Air China )18), Air Hong Kong (3), Cathay Pacific (41), China Airlines (22), Eva Air (3), Mandarin Airlines (1), Air Canada (6), Canadian Airlines (4), Royal Air Maroc (2), Lufthansa (37), Lufthansa Cargo (10), Air Pacific (2), Angola Airlines (2), Iberia (9), Iran Air (8), Saha Air (4), Air France (38), Corsair (7), Airfreight Express (3), British Airways (71), Virgin Atlantic (17), Asiana (12), Korean Air (44), Thai Airways (16), Saudia (23), Alitalia (10), All Nippon (38), JALways (5), JAL (87), Japan Asian Airways (5), Nippon Cargo (9), Aerolineas Argentinas (7), Cargolux (10), Atlas Air (34), Evergreen Intl. (12), Kitty Hawk (7), Egyptair (2), Olympic Airways (4), Air Atlanta (9), Cameroon Airlines (1), Air Gabon (1), Ansett Australia (2), Qantas (37), Air India (15), Air Namibia (1), Iraqi Airways (4 odstaveny), Air New Zealand (8), African Star (2), South African (21), Air Gulf Falcon (6), CAL Cargo (1), El Al (13), Kabo Air (2), Nigeria Airways (1), Air Madagascar (1), MK Airlines (1), Kuwait Airways (3), Malaysia Airlines (18), Singapore Airlines (57), Northwest Airlines (47), Polar Air Cargo (21), Southern Air (3), Tower Air (18), United Airlines (55), UPS (16), KLM (34), Martinair (4), Garuda Indonesia (7), Varig (3), Philippines (4)