V roce 1964 vznikl projekt XL-600, který se hlásil k náhradě za Douglasy DC-3 a jejich licenční sovětské kopie Lisunov Li-2.  XL-600 měl stejnou koncepci jako Smaragd. K provozu z travnatých drah do 1000 metrů a pro uvažované menší rychlosti byl vybaven přímým křídlem. Dva motory o tahu 18 kN měly letounu o maximální vzletové hmotnosti 10 tun udělit cestovní rychlost 740 km/h. Se 24 cestujícími měl XL-600 dosahovat doletu 600 km, se 30 cestujícími 450 km.  Studie počítala i s luxusní verzí pro 16 cestujících, jakéhosi předchůdce dnešních „business jetů“. Ta měla mít dolet až 1100 km. Zvláštností obou typů byly zadní nákladní dveře umístěné pod trupem mezi motory.

Z konce osmdesátých let  20.století pochází projekt L-510. Jeho vývoj byl spuštěn ještě na základě sovětských specifikací náhrady L-410 a Antonovu An-28.  Po zhroucení SSSR se jeho zaměření přesunulo směrem k celosvětovým trendům. Letoun byl zpočátku zpracováván i v netradičních konfiguracích, po aerodynamických rozborech však byla jako nejvhodnější vyhodnocena klasická konfigurace hornoplošníku s ocasními plochami ve tvaru T.  L-510 byl projektován jako devatenáctimístný s prostorným přetlakovaným trupem, cestovní rychlostí přes 500 km/h a doletem až 2000 km. Důraz byl kladen na ergonomii kabiny cestujících a dokonalé tvarování trupu. Oproti L-410 měl lépe vyřešeno zatahování hlavního podvozku, takže díky menší gondole došlo minimalizaci jejího čelního průřezu. Vývoj se však díky nedostatku financí také nerealizoval.

Zdroj: L+K 6/98
{jcomments on}