Pokud letíte letadlem a podíváte se na jeho křídlo, tak si někdy všimnete, že se na jeho konci nachází různě zakřivené svislé plochy. Jedná se o takzvané winglety. Jaký je jejich účel a proč tam vlastně jsou, když v minulosti na letadlech nebyly potřeba? Vysvětlí následující článek.
Poprvé byly winglety použity již za 2. světové války a prvenství patří německé firmě Heinkel, která je použila na křídle proudové stíhačky He-163. Poté téměř 30 let pokusy s winglety utichly. Až na konci sedmdesátých let minulého století začala winglety opět testovat americká NASA na upraveném tankovacím letadle Boeing KC-135 Stratotanker. Vývoj wingletů byl v NASA zahájen již v roce 1973 inženýrem Richardem Whitcombem, který hledal cesty jak uspořit letecké palivo během ropné krize.
Hlavní výhoda wingletů spočívala v eliminaci vírů, které se tvořily na konci křídla a zvyšovaly tak jeho odpor. Tyto víry se tvoří proto, že se na konci křídla střetává vzduch proudící pod křídlem, jehož tlak je vyšší, než tlak vzduchu nad křídlem. Pomocí wingletu se dosáhlo plynulejšího proudění vzduchu a tím pádem díky eliminaci vírů i nižší spotřeby paliva a lepším vlastnostem křídla při nižších rychlostech. Jako první použil u dopravního letadla winglet evropský Airbus. Jednalo se o typ Airbus A310-300, který poprvé vzlétl v roce 1985.
Airbus použil trojúhelníkové svislé plochy označované jako „fence winglets“ ještě několikrát, u letadel řady A320 a obřího Airbusu A380.
Klasické svislé winglety, označované jako „canted winglets“ poprvé umístila na dopravní letoun zkušebně americká firma McDonnell Douglas na typ DC-10, v komerčním provozu se ale objevily poprvé na typu Boeing 747-400, který na linky nasadily americké Northwest Airlines v roce 1989.
McDonnell Douglas své winglety poprvé cestujícím představil v roce 1990 na letounu MD-11 společnosti Finnair. Jednalo se o winglet, který měl plochu nad křídlem i pod křídlem tzv. „split-scimitar winglet“ jehož inovovanou verzi oprášil Boeing v roce 2014 poprvé na typu B737-800 a pak i 900.
Další typ wingletu se objevil v roce 1998 u Boeingu 737-800. Jednalo se o tzv. „blended winglet“ (jeho obdobnou verzi ale použil již ruský Tupolev u typu Tu-204 z roku 1989). Vyvinula ho americká firma Aviation Partners a později byl na přání dodatečně instalován i na dříve vyrobené letouny typů B737-300, 500, 800, B767-300 a B757-200. Airbus použil podobný typ wingletu v roce 2006 na typu A320 a na přání je dodatečně instaloval i na dříve vyrobené letouny této řady. Firma Airbus označuje tyto winglety „sharklets“, ale jsou prakticky totožné s „blended winglets“.
Fence winglet používaný u typů Airbus A310-300, A300-600, A319, A320, A321, A380, Antonov 148
Canted winglet používaný u typů Boeing 747-400, Airbus A330, A340, Bombardier CRJ, McDonnell Douglas C-17 Globemaster, Embraer 170/190, Iljušin 96
Blended winglet použitý na typech Boeing 737-300,500,700,800,900, Airbus A320, A321, A320neo, A321neo, Airbus A350, Tupolev 204 , CASA 295,
Foto: Petr Hlaváček