V tomto článku jsem vybral osm případů nouzového přistání dopravních letadel na vodní hladinu. K nehodám došlo z různých příčin od technické závad přes špatné počasí, pochybení posádky až po pochybení při údržbě. Úmyslně nebudeme začínat v současnosti nejznámějším případem Airbusu 320 US Airways , který přistál na řeku Hudson, ale budeme postupovat chronologicky.



1. Swissair, 19.6.1954, linka Londýn Heathrow - Ženeva

Dvoumotorový vrtulový letoun Convair 240 s pěti cestujícími a čtyřmi členy posádky začal po startu z Londýna stoupat nad kanál La Manche směr Ženeva. Po dosažení výšky 3700 metrů pilot zjistil, že mu v nádržích zbývá jen velmi málo paliva. Rozhodl se tedy vypnout jeden motor a nastavil listy vrtulí do praporové polohy kvůli minimalizaci čelního odporu vzduchu. Pak zažádal o povolení nouzově přistát na vojenské základně RAF Manston.  Po obdržení povolení však letadlu došlo palivo a zastavil se i druhý motor. Pilotovi se podařilo přistát na hladinu kanálu okolo jedenácté hodiny večerní, 2,4 kilometru od města Folkestone. Zvuk nárazu na hladinu zaznamenal jeřábník ve folkestonském přístavu a ohlásil to vedoucímu.  Na místo nehody vyplul člun, který za 30 minut nalezl potápějící se letadlo. Posádka člunu zachránila 5 osob, posledního přeživšího zachránila loď Southern Queen, která byla také přivolána na pomoc.  Všichni cestující přistání na hladinu přežili, ale tři se utopili před příjezdem zachránců. Tehdejší předpisy totiž nepožadovaly, aby mělo letadlo ve výbavě plovací vesty, pokud plánovaná délka letu nad vodní hladinou nepřekročila 30 minut. Vyšetřováním se zjistilo, že letoun nebyl natankován po předchozím letu v Ženevě, než se vydal na linku do Londýna. Kupodivu ani tam pilot nepřekontroloval hladinu paliva v nádržích, protože se myslel, že má letoun plně natankován i pro zpáteční let z domácího letiště.



2. Pan Am,  16.10.1956, linka Honolulu-San Francisco, let PA 006

Čtyřmotorový  Boeing 377 odstartoval v 18:10 večer z mezinárodního letiště Honolulu na Havajských ostrovech a po nastoupání do letové výšky 6400 metrů  nabral kurz San Francisco. Po několika minutách letu začal motor č.1 náhle zvyšovat otáčky. Pilot se pokusil snížit výkon, ale motor nereagoval. Kapitán tedy rozhodl o odpojení olejového přívodu k motoru. Motor se zastavil, ale listy vrtule se nepodařilo nastavit do praporové polohy. Listy vrtule se tak v normální letové poloze divoce točily a zvyšovaly  tak spotřebu letounu.  Letoun letěl pomaleji a klesal. Posádka pustila zbylé motory na plný výkon. To ale nevydržel motor číslo 4, který začal vynechávat a ve 02,45 začal hořet. Pilot ho vypnul a vypraporoval listy vrtule. Letoun byl v půlce cesty do San Francisca nad Tichým oceánem.  Posádka spočítala, že se zbývajícím množstvím paliva a dvěma pracujícími motory do San Francisca nedoletí. Na návrat do Honolulu již bylo také pozdě.  Naštěstí v té době měla americká pobřežní stráž na trase mezi Havají a americkým pobřežím hlídkovou loď. Let PA006 tedy rádiem kontaktoval hlídkovou loď a sdělil jí záměr nouzově přistát na moři. Kapitán letadla se rozhodl vyčkat na rozednění a kroužil nad lodí. Jak se snižovalo množství paliva v nádržích, tak byl letoun lehčí a mohl už i stoupat. Po rozednění si kapitán vyzkoušel několik přiblížení a nízkých průletů. Cílem bylo vyzkoušet, jak je letoun, letící na dva motory, ovladatelný při nízké rychlosti přistání. Pak dal pokyn, aby se cestující přesunuli do přední části trupu. Letoun dosedl na mořskou hladinu v 6:15 při rychlosti 166 km/h.  Bohužel jedním křídlem zavadil o vlnu, čímž se otočil o 180 stupňů a urazil si při tom ocasní část. Cestující i posádka se evakuovali do záchranných člunů, kterými byl Boeing 377 vybaven a za  dvacet minut je z moře vytáhla posádka hlídkové lodi USCGC Pontchartrain. Všichni přežili, pouze několik cestujících utrpělo drobná poranění. 

 

3. Aeroflot, 21.8.1963, linka Talinn-Moskva Vnukovo

Dvoumotorovému letadlu typu Tupolev 124 zůstala po startu z letiště v Talinnu nezajištěna přední podvozková noha a nezatáhla se do trupu. Kvůli zhoršení počasí v Talinnu dostal kapitán letounu, 27letý Viktor Mostovoj, pokyn pokračovat v letu v nižší letové hladině a přistát na letišti v Leningradu. Na palubě Tupolevu se nacházelo 45 cestujících a 7 členů posádky. V 10,00 se Tupolev přiblížil k letišti Leningrad. Začal létat okruhy ve výšce 500 metrů, aby spotřeboval palivo. Tím hodlal kapitán Mostovoj snížit přistávací hmotnost.  Pokud by se při přistání nezajištěná přední podvozková noha samovolně zatáhla také by snížil riziko požáru. Avšak během kroužení se posádce podařilo přední podvozkovou nohu zajistit pomocí tyče, údajně vymontované z palubního WC.  Kapitán zahájil tedy  poslední , osmý , okruh před přistáním. V v tom vysadil motor č.1 a posléze i motor č.2.  Mostovoj se tedy rozhodl nouzově přistát na hladinu řeky Něva.  Přeletěl  těsně nad dvěma mosty a posadil letoun na hladinu. Poblíž se pohyboval remorkér, který ihned vyrazil k potápějícímu se letadlu. Posádka remorkéru rozbila okna kokpitu, provlékla jimi lodní lano a takto dovlekla letadlo na mělčinu. Všichni pasažéři zůstali při vlečení trpělivě na svých sedadlech a opustili letadlo až na mělčině pomocí nouzového východu na horní straně trupu. Při nehodě nikdo nezahynul, jako příčina nehody  byly určeny vadné palivoměry.

 

4. Ethiopian Airlines, 23.11.1996, linka Addis Ababa-Nairobi, let ET 961

Letoun typu Boeing 767-200ER byl unesen třemi Etiopany.  Únosci se v kokpitu zmocnili sekyry a hasicího přístroje, které jsou součástí nouzového vybavení letounu, a dožadovali se letu do Austrálie. Pilot se jim snažil vysvětlit, že na let do Austrálie nemají dostatek paliva, ale vyšinutí únosci, pravděpodobně také pod vlivem drog, si mysleli, že jim lže. Prý si přečetli v palubním magazínu, že Boeing 767 může letět non-stop až 11 hodin a to na cestu do Austrálie stačí. Poblíž Komorských ostrovů letounu došlo palivo. Kapitán chtěl ještě udělat okruh a pokusit se přistát na letišti Prince Said na ostrově Comore Grande. Únosci se ale s ním a prvním pilotem začali prát. Kapitán tak nemohl manévr dokončit, protože při potyčce ztratil letiště z dohledu. Přestože únosci stále dotírali, zahájil kapitán přistávací manévr na mořskou hladinu. Snažil se letoun stočit paralelně s vlnami, tak aby se  při nárazu na hladinu nerozlomil. Naneštěstí se letadlo deset vteřin před přistáním stočilo o deset stupňů, narazilo do hladiny levým motorem a koncem levého křídla. Vlivem nárazu na pouze na levou stranu se letadlo otočilo o devadesát stupňů a rozlomilo. Pak se se začalo rychle potápět. Náraz do hladiny sice přežila většina cestujících, ale mnoho jich uvízlo v potápějícím se trupu. Nafoukli si totiž uvnitř záchranné vesty a nemohli pak prolézt únikovými východy.  Havárii nakonec nepřežilo 125 osob z celkem 175 na palubě včetně tří únosců.

5. Garuda Indonesia, 16.1.2002, linka Mataram-Yogyakarta, let GA 421

Let Garuda 421, operovaný Boeingem 737-300, vzlétl v 15,00 na vnitrostátní  let z Mataramu a zamířil do Yogyakarty. Během klesání na letiště v Yogyakartě se posádka rozhodla letět mimo stanovenou trať, kvůli několika bouřím zuřícím v původní trase letu. I přesto se však dostala do bouřkové oblasti a rozhodla se proletět mezi dvěma bouřkovými mraky. Při průletu se však vlivem silného deště zastavily oba motory. Posádka se je pokoušela třikrát znovu nastartovat, ale neúspěšně.  Když letadlo s nefungujícími motory sklesalo pod mraky, spatřili piloti řeku Bengawan Solo. Aby snížili sílu nárazu na hladinu řeky a riziko následného rozlomení trupu, dosedli se zataženým podvozkem a zasunutými klapkami. Po dosednutí ale letoun narazil do skály ukryté pod hladinou řeky. Ta udělala do trupu otvor. Následná dekomprese vytáhla ven z trupu nepřipoutaného stewarda, který zahynul. Piloti totiž v panice při klesání zapomněli vypnout přetlakování trupu. Ostatních 59 osob na palubě  nouzové přistání přežilo a opustilo letoun nouzovými východy. Záchranné týmy dorazily za několik minut po havárii a vytáhli cestující z řeky.


6. Tuninter, 6.8.2005, linka Bari-Djerba, let UG 1153

Dvoumotorové turbovrtulové letadlo ATR 72 tuniské společnosti Tuninter letělo na charterovém letu s italskými turisty do letoviska Djerba. Při letu nad Palermem letounu náhle vysadil motor č.1 a po minutě a půl i motor č.2. Kapitán zažádal o nouzové přistání v Palermu a pokusil se neúspěšně nahodit motory. Po šestnácti minutách klouzavého letu se posádka rozhodla pro přistání na mořskou hladinu. Už bylo totiž zřejmé, že do Palerma nedokáže doletět.  Letoun dosedl na hladinu 29 kilometrů od Palerma a při tvrdém přistání se rozlomil na tři části. Při havárii zahynulo 16 z 39 osob na palubě. Při vyšetřování se zjistilo, že letoun měl prázdné nádrže, ačkoliv palivoměr ukazoval, že palivo v nádržích je. Tuniští technici v Djerbě  totiž noc před letem při běžné údržbě omylem do letadla nainstalovali palivoměr z menšího typu ATR 42.  V databázi náhradních dílů měli totiž mylnou informaci, že díl je záměnný a tudíž se dá  použít jak u ATR 42 tak i ATR 72. ATR 72 má ale rozdílnou konstrukci palivových nádrží a tak palivoměr z ATR 42 u ATR 72 ukazoval větší množství paliva, než v nádržích skutečně bylo.


7. US Airways, 15.12009, linka New York La Guardia – Charlotte, let US 1549

Letoun typu Airbus 320 se 150 cestujícími a 5 členy posádky proletěl minutu a půl po startu hejnem divokých hus, z nichž jich několik nasál motory. Letadlo začalo ztrácet výkon a tak první pilot v souladu s letovou příručkou vypnul motory a pokusil se je znovu nahodit. Kvůli značnému poškození nasátými ptáky se podařilo nahodit pouze motor č.1  a to pouze na snížený výkon což nepostačovalo k dalšímu letu. Kapitán obrátil letoun zpět k letišti La Guardia. Airbus ale rychle ztrácel výšku a za chvíli mu bylo jasné, že na La Guardiu ani na bližší letiště Teterboro nedoletí. Kapitán se tedy rozhodl dosednout na hladinu řeky Hudson. Po pouhých šesti minutách od startu dosedl letoun v rychlosti 230 km/h na hladinu. Při přistání nebyl nikdo zraněn. Posádka začala evakuovat letadlo předními dveřmi a nouzovými východy na křídlech. Ocasní část se totiž potápěla. Letoun naštěstí  dosedl v blízkosti terminálu říčních trajektů a tak  k němu do několika minut dorazilo několik lodí, které cestující i posádku zachránily z ledové vody.

foto:  Eddie Maloney from North Las Vegas, USA - US AIRWAYS A320, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31883569

 

8. Angara Airlines, 11.7.2011, linka Tomsk-Surgut, let IK 5007

Dvoumotorový turbovrtulový Antonov 24RV ruského dopravce Angara vzlétl v 10:10 k vnitrostátnímu letu z letiště Tomsk a zamířil do Surgutu. Na palubě bylo 33 cestujících a 4 členové posádky.  Po 1 hodině a 48 minutách letu začal letounu hořet levý motor. Automatický hasící systém motoru selhal, a tak se posádka rozhodla s hořícím motorem nouzově přistát v Nižněvartovsku. Tam se jim ale nepodařilo doletět a tak byli nuceni dosednout na hladinu řeky Ob, třicet kilometrů před letištěm v Nižněvartovsku.  Při dosednutí se odlomila zadní část letadla a oba motory. Zahynulo 7 lidí, 20 bylo zraněno.  Při vyšetřování se zjistilo, že společnost Angara nedodržovala standartní postupy technické údržby letadel Antonov An-24. Například úkony zaznamenané v logbooku (technické knize) letounu nebyly vůbec provedeny. To se týkalo i prohlídky nefungujícího hasícího systému.